12/9 2016
Osteoartróza u psů a možnosti její léčby

Osteoartróza u psů a možnosti její léčby

Jak jsme zmínili již v první části tohoto sdělení (Osteoartróza z pohledu klinické praxe), je osteoartróza (OA) progresivní onemocnění, pro které je typické sice pomalé, nicméně trvalé zhoršování stavu postižených kloubů. Tento proces není možné zcela zastavit a OA úplně vyléčit, existuje však řada způsobů, jak progres OA výrazně zpomalit a především ulevit pacientovi, který je touto nemocí postižen.

Na prvním místě bych zmínil redukci tělesné hmotnosti pacienta. Toto opatření je zcela základní podmínkou pro úspěšnost jakékoliv další léčby a bohužel často platí přímá úměra – čím obéznější pes, tím horší OA a bolestivost při pohybu, z toho plynoucí menší ochota k pohybu a opětovné zhoršování obezity. Redukce tělesné hmotnosti je problémem větším, než by se mohlo zdát. Vyžaduje zejména postupné snižování obsahu energie v krmné dávce – tzn. obsahu tuků a sacharidů. Jako asi nejvhodnější krmivo se v tomto případě jeví speciální redukční diety obsahující výrazně snížené hladiny tuků a sacharidů při zachování obsahu ostatních živin a zvýšeném přísunu vlákniny, která zvyšuje pocit nasycení a zrychluje střevní peristaltiku. Tyto diety nezaměňujme s tzv. „light“ krmivy, která jsou vhodná spíše na udržování dosažené váhy, než na její snižování. Samozřejmě, že pes na redukční dietě pociťuje zejména zpočátku hlad, který je daný zvykem na energeticky bohatší krmivo, proto majitel musí mít pevné nervy – neděláme to proto, abychom našeho psa trápili, ale abychom mu pomohli. Je vhodné celkové množství krmiva rozdělit do 2 denních dávek,  jako pamlsky používat např. zeleninu.

Dostáváme se k pohybovému režimu pacienta s OA. Zde platí pravidlo zlaté střední cesty – ani málo ani moc. Úplné znehybnění postižených kloubů by vedlo k jejich ztuhnutí a zhoršenému vyživování kloubních chrupavek, nadměrná zátěž zase k jejich přílišnému opotřebení. Základním pravidlem úpravy pohybového režimu je pravidelnost – pohybová zátěž by měla být rozdělena do několika přibližně stejně dlouhých dávek, měli bychom se vyhnout jednorázovému extrémnímu zatížení kloubů. Je-li to možné, preferujeme pohyb po měkkém povrchu, např. po trávě, v lese, který znatelně tlumí nárazy. Není pravdou, že pes postižený OA si nesmí hrát nebo běhat – pokud vidíme, že výraznější zátěž nemá na jeho pohyb negativní dopad, můžeme zátěž postupně zvyšovat , je však nutné svého psa pozorovat zejména po zatížení a jeho pohyb regulovat podle reakce na tuto zátěž. Nejvýraznější kulhání se totiž projeví zpravidla právě po odpočinku po delší fyzické aktivitě.

Existuje několik možností ovlivnění postupu OA pomocí léků. V poslední době jsou velmi populární a používanou skupinou  tzv.chondroprotektiva. Potravní doplňky obsahující chondroprotektiva zjednodušeně vysvětleno fungují jako jakási kloubní výživa – dodávají organismu potřebné stavební látky zajišťující pružnost a pevnost kloubních chrupavek, při dlouhodobém podávání se projeví i jejich mírný protizánětlivý efekt. Při mírné, počínající OA podávání chondroprotektiv může omezit nebo zcela potlačit bolestivost, v případech pokročilé OA alespoň zpomalí další zhoršování stavu. Mezi nejčastěji používaná chondroprotektiva patří glukosamin, chondroitin, kolagen, MSM, chitosan, zpravidla se tyto látky používají v různých kombinacích zvyšujících jejich účinnost. Pro dosažení požadovaného účinku je nutné dlouhodobé podávání, které je umožněno prakticky úplnou absencí negativních vedlejších účinků.

V případě výraznější bolestivosti a pokročilejší OA používáme léky ze skupiny tzv. NSAID – nesteroidních protizánětlivých látek. Tyto léky jsou velmi populární u lidí – z nejpoužívanějších jmenujme alespoň kyselinu acetylsalicylovou, ibuprofen, diclofenac. Dokáží velmi účinně potlačit zánět a bolestivost v postižených kloubech, jejich účinek je téměř okamžitý a v mnoha případech přetrvává určitou dobu po podání. Výše zmíněné účinné látky používané u lidí nejsou vhodné na dlouhodobé použití u psů, zejména s ohledem na relativně časté negativní vedlejší účinky na žaludeční sliznici a játra. Pro použití u psů jsou vhodnější přípravky na bázi carprofenu , meloxicamu, ketoprofenu, kyseliny tolfenamové a několik dalších, u nichž je výrazně omezena zejména možnost dráždění žaludeční sliznice. Některé z nich – zejména carprofen a meloxicam - jsou testovány i pro dlouhodobé podávání, nicméně preferuji jejich použití hlavně při nárazovém zhoršení pohyblivosti a zvýraznění kulhání, dlouhodobé použití pak u pacientů s trvalými problémy a velmi pokročilou OA.

Poslední skupinou léků používanou při OA jsou kortikosteroidy. Tyto hormony mají silný protizánětlivý efekt, nicméně je známa řada vedlejších negativních účinků, mezi jinými zhoršují poškození chrupavky v postiženém kloubu. Jejich použití  by proto mělo být omezeno na přísně indikované případy a rozhodně by nemělo být dlouhodobé.

Na závěr je zde možnost chirurgického řešení OA. Toto je velmi důležitá možnost léčby, zejména v případech sekundární OA. Pokud je totiž OA vyvolána nějakým konkrétním ortopedickým onemocněním, výše zmíněné metody léčby považuji pouze za doplňkové. Je – li to možné, vždy bychom se měli snažit řešit vyvolávající příčinu OA – např. rupturu předního zkříženého vazu kolenního, osteochondrózu, dysplazii kloubu loketního, atd. – což je velmi často možné právě chirurgickou cestou. Diagnóza osteoartróza tedy v mnoha případech není diagnózou konečnou a zejména pokud je postižen jen 1 nebo 2 klouby, je nutné hledat případnou primární příčinu OA. Výsledky léčby v těchto případech  totiž mohou být optimální pouze při použití chirurgických a konzervativních léčebných postupů.

Připravil: MVDr. Roman Skala, Veterinární klinika Na Hrádku, Praha 2

21/5 2018
veterinární přípravek ALAVIS Extra jemný šampon je novinkou na trhu
ALAVIS Extra jemný šampon
Stres domácích mazlíčků – výdobytek moderní doby?
24/5 2017
SAM–e a jeho přínos pro zdraví geriatrických psů a koček
SAM–e (S–adenosylmethionin) a jeho přínos pro zdraví geriatrických psů a koček